Vlaky v Itálii 2025
Výprava na sopky Etnu, Vulcano a Stromboli

- klasická sestava já František, moje sestra Anežka, naše rodiče - Kateřina a Jiří. Jedná se už o třetí naši výpravu vlaky (již čtvrtou naši výpravu vlaky, když počítáme ještě výpravu do Říma bez rodičů), tedy jde již o několikátou dovolenou tohoto druhu.

Vlakem přes Curych do Milána

Nočním vlakem do Curychu

Míříme na hlavní nádraží v Praze na náš noční vlak do Curychu. Na nádraží sledujeme, do jakých destinací jezdí vlaky. Kromě našeho vlaku je ohlášený i noční vlak do Bruselu - my však jedeme na Sicílii a koukáme na legový model hlavního nádraží s vlaky. Konečně. Pět minut před plánovaným odjezdem se zobrazí nástupiště. Spěcháme do našeho vlaku. My stihneme nastoupit včas, ale cestující stále nastupují. Naše ubytování je ve dvou spojitelných lůžkových kupé s umyvadlem (a společnou sprchou pro celý vagón, kterou nevyužijeme).

Přivítá nás vlakový průvodčí a zeptá se nás na snídani - a prohlížíme si výbavu na cestu, které činí bačkorky, mýdlo, dvě vody. Ještě nejedeme - Jiří se ptá, kdy pojedeme, průvodčí s typickou nádražáckou povýšeností odvětí: "Kam spěcháme?". Když se dozví, že jedeme celou trasu prozradí nám, že běžné zpoždění je dvě až tři hodinu "kvůli Německu" a v Lipsku bychom stejně čekali hodinu. Po půlhodině se rozjíždíme. Ve vlaku je nabíjecí zásuvka a internet Českých drah. Za Děčínem uléhám a poslouchám Čajkovského na sluchátkách, spolu s pohupováním vlaku usínám.

Ráno před příjezdem Basileje, kterou projíždíme s obratem směru jízdy, máme zpoždění. Spouští se déšť, ale na obratu v Basileji zpoždění už není tak markantní, je nám podávána snídaně. Jsou dvě varianty: sladká a slaná a čaj nebo kafe. V Curychu vystupujeme a jdeme se projít městem - nádraží je na mostu a procházíme kolem hvězdárny na věži ve městě, jdeme na nákup jídla a pití na následující cestu a míříme pomalu k Curyšskému jezeru.

Curyšské jezero

U jezera Kateřina nakreslí obrázek jezera a mezitím zjišťuji, co jsou podivné koule na jezeru. Později zjistím, že to je součást fontány v jezeře, která je někdy v provozu. Vracíme se kolem voliéry s ptáky a míříme zpět na nádraží na vlak do Milána. Vlak do Milána je dlouhý rychlovlak, naše cesta začíná cestou podél Curyšského jezera, k jezeru Zugskému do Arth-Goldau, dále vede Gothardským bázovým tunelem,který je s 57 kilometry nejdelším tunelem na světě. Před vjezdem na tuto zajímavost upozorní krátké hlášení. Na displeji se zobrazuje rychlost vlaku a v tunelu je to 230 km/h, nejdelším tunelem projedeme a pokračujeme do Lugana - opět tunelem. V pohraniční stanici přistupuje celník a projde pár cestujících a vyžádá si od nich pas a dotáže se na "kontraband" - nás si nevšímá. Po chvíli jedeme dále do Milána.

V Milánu

Večer v Milánu jdeme k veřejným zahradám Indro Montanelliho a pomalu hledáme restauraci, po chvíli internetového hledání nějakou najdeme a najíme se, Kateřina nakreslí obrázek Milána z restaurace.

Vracíme se k nádraží, obdivujeme staré (ale normálně provozované) tramvaje v Milánu - později zjistím, že v Itálii zůstal tramvajové síti širší rozchod kolejí, tak proto je nenahradili. Mezitím Kateřina maluje nádražní budovu, přednádraží je střežené jak armádou, tak policií, která při kontrole blízkovýchodních snad turistů nás také zkontroluje.

Vlakem na Sicílii

Po drobné potíži s průchodem k nástupištím, ta jsou přístupná přes turniket jen s lístkem - na kterém je qr kód, už míříme k vlaku. Nastupujeme a hledáme naše kupé - ve vlaku není - ptáme se průvodčího. Ten nás snaží umístit do volného kupé a říká 'no Excelsior couches' - tedy náš vagón není ve vlaku řazený. K tomu všem se ve vlaku rozezní poplach - přímo v kupé, které přidělil rodičům. Průvodčí se to snaží řešit - bezúspěšně. Třeští z toho hlava a průvodčí nám nepřidělil kupé vedle sebe - zjistíme, že můžeme mít kupé vedle, to je volné, tak se Jirka rozhodne - přestěhuje se. Průvodčí říká "occupado" - ale my vidíme, že obsazený není a vše dopadne dobře, máme kupé vedle sebe (je připravené jen pro jednoho člověka, který přistoupí na trase do jiného kupé).

Vlak na lodi

Po našem usazení nakonec s naším umístěním i průvodčí souhlasí - dá nám "dárek" - který je v ceně naší lepší cesty: malá lahvička vína a chipsy. Ve výbavě na cestu je také voda, mýdlo, krytka na oči a kartáček a povlečení na postel. Alarm se snad podaří vyřešit a my si dáme společně tu lahvičku vína, usínáme a pokračujeme v cestě.

Ráno máme snídani - italskou sladkou, nezaujme, podáván je i ananasový džus. Blížíme se k Vila San Giovanni - tam se vlak rozdělí a nalodí na vlakový trajekt. V lodi vystoupíme a jdeme se podívat na palubu a na moře. Vlak z Messiny pokračuje rozdělený - část jede do Palerma, naše část jede do Syrakusy, my vystupujeme před Katánií v Giarre-Riposto.

Z nádraží jdeme do Giarre, najdeme kavárnu a dáme si něco na způsob pizzy a potom zmrzlinu. Náš cíl je ale v Zafferane Etna. Z kavárny objednáváme Uber pro poslední část naší cesty. Po dvaceti minutách jsme už na cestě do kopce po úzkých uličkách a během chvíle jsme u našeho ubytování.

Jdeme na večeři do restaurace poblíž, koukáme na místní zajímavost? planetárium. Je to malý stan kousek od našeho domu - a zjišťujeme, jestli je v něm nějaký program. V neděli je.

Etna

Lávové pole pod Etnou

První den se vypravujeme k lávovému poli, které se zastavilo před domy Zafferane Etna. Je zde kaplička Panny Maria Prozřetelnosti na poděkování za záchranu Zafferane Etna v roce 1992. Lávová pole jsou různá podle roků, kdy se vylila. Na cestě máme zastávku na siestu, oběd a malování. Cestou jdou kolem nás ovce a dole potkáváme na silnici pastevce s kozami.

Druhý den máme expedici na Etnu, máme objednaného průvodce, který nás odveze svým malým autem do základny pod Etnou. Tam nám vydá helmy, boty a začíná cesta terénním autobusem k jednomu z kráterů.

S průvodcem na Etně

Průvodce nás zahrnuje nejen svými informacemi o sopce, lávových polích a o všem, co se sopkami souvisí, ale také svým nadšením ze sopek. Vystoupíme z autobusu a ještě jdeme nahoru. Nahoře už je trochu zima tak oblékneme bundy a pak ještě vylezeme kousek ke kráteru. Je cítit lehce síra. Zpátky jdeme trochu jinou cestou k našemu autobusu - průvodce překypuje nadšením a ukazuje nám na mobilu nedávný výbuch sopky. Povídá o lávě AA nebo pāhoehoe a přidává mnoho dalších informací. Vracíme se do základny pod Etnou a potom nás odveze průvodce zpět do Zafferane Etna. Průvodce ještě dostane za odměnu od Kateřiny její obrázek sopky. Další den je neděle - tedy sváteční den tak jdeme na místní mši a odpoledne odpočíváme, malujeme a navštívíme planetárium.

Odjíždíme - Uberem zpět na nádraží do Giarre-Riposto. Kupujeme lístek v automatu a jedeme zpět vlakem do Messiny. Vlaky jsou poměrně plné. V Messině přestupujeme na vlak do Milazza. Na nádraží se nás snaží odchytnout taxikáři - my, ale víme, že nám do přístavu jede autobus - chvíli hledáme odkud má jet a, když autobus přijede nastupujeme. Lístky se kupují u řidiče.

Vulcano

Vulcano kráter večer

V Milazzu se dlouho nezdržíme, jdeme rovnou do přístavu. Plánujeme u pokladny koupit lístky na loď na Vulcano, ale zjistíme, že nákup u pokladny podobný jako online nákup: se zasláním sms s odkazem na pdf s lístky. Naštěstí se nám podaří lístky stáhnout a nastupujeme do křídlaté lodi na Vulcano. Loď má podvodní křídla a klouže rychle po hladině. Plujeme se společností Liberty Lines.

Na Vulcano jsou bahenní lázně, kde smrdí síra - my však z vůně lázní nejsme nijak nadšení. Na sopku se smí jen v brzkých ranních a večerních hodinách, jindy je to zakázané Je tam semafor, přes poledne tam je nesnesitelně a v noci tma. - Na sopce jsou fumaroly ke kterým je také vstup zakázán. Na vrchol kráteru se však dá vylézt. Na hotelu najdeme reklamní leták s projížďkami lodí. Když se ale ptáme na loď, dozvíme se, že loď pojede až zítra. Jdeme se tedy koupat na pláž. Na pláži nám nabídnou projížďku lodí - to přesně chceme, tedy máme soukromou projížďku mezi ostrovy Vulcano a Lipari s koupáním. Kromě Vulcano je na ostrově ještě Vulcanello, menší sopka vedle. Na ni jdeme před odjezdem. Kateřina stále maluje.

Stromboli

Stromboli

Odplouváme na Stromboli v podobné křídlaté lodi, jako jsme přijeli. Plujeme přes ostrovy Lipari, Salinu, Panareu, přístav Ginostra na Stromboli do hlavního přístavu na Stromboli. Na Stromboli se sledují večer výbuchy sopky z pozorovatelny nebo z lodi. Nabízejí se tu také placené pěší expedice za tmy s čelovkami - toho jsme se neúčastnili. Sleduje se lávou ozářená pára a plyny, které občas vytryskávají, tento jev je zřetelně vidět večer. Stromboli má úzké uličky - jezdí tu golfová vozítka jako taxíky a malé tříkolky, ale nikam není příliš daleko. Na jedné malé pláži je jeskyně, ze které je vidět na maják, koupeme se a Kateřina maluje. Objednáváme lodičku na pozorování sopky, naše loď má přijet do přístavu a úplně si nejsme jisti, co jsme to objednali. Večer připlouvají různé lodě, všichni chtějí sledovat sopku a západ slunce. Po chvíli čekání je náš kormidelník s loďkou u mola, má nafukovací člun a ještě dva lidé k nám přistupují.

Projíždíme kolem majáku a k sopce na Stromboli, sledujeme západ slunce. Před chvílí jsme byli v restauraci - to není dobrá kombinace - obáváme se mořské nemoci, loď houpe nejen při rychlé jízdě, ale i při splývání na vlnách. Kateřina maluje a radíme jí, ať sleduje hladinu. Obrázek sopky byl nakonec zachycen.

Poslední den opět se vydáváme na pozorovatelnu na skále pěšky a sledujeme výtrysky osvětlených plynů.

Neapol

Neapol Castel dell Ovo

V sobotu odjíždíme lodí do Neapoli. Na vytištěném lístku je, že checkin je až hodinu předem, ale dle všeho stačí s lístkem být před příjezdem lodi na molu, kde zkontrolují pouze qr kód na lístku a pustí nás na palubu. Loď přijede 10 minut před plánovaným odjezdem a míříme k Neapoli. Loď společnosti SNAV je starší, ale obdobně křídlatá jako lodě Liberty Lines.

V Neapoli ještě Kateřina kreslí Castel dell'Ovo a my jdeme k přístavu, kostelu Františka z Pauly a výhledu na Vesuv. Pak všichni jdeme na místní městský vlak. Neapol je protkána tunelem sloužícím pro příměstskou a městskou dopravu (něco jako RER v Paříži) napojenou na běžnou železniční síť. Přejedeme k Neapolskému centrálnímu nádraží. Chceme se navečeřet, tak vejdeme do nádražní budovy, kde jsou různá rychlá občerstvení. Ale nakonec jdeme pryč - hledáme záchod. Najdeme italskou restauraci na náměstí před nádražím - objednáme si jídlo a využijeme záchod zde.

Domů

Mše v Milánu

Zpátky do Milána probíhá cesta bez větších problémů, jen do Milána přijíždíme s hodinovým zpožděním na na Milano Garibaldi. Rychle vystupujeme a spěcháme - máme naplánovanou mši a chceme ji stihnout. Přicházíme trochu později, mše je v angličtině.

Odjíždíme z Milána - náš vlak do Curychu není ještě na tabuli - jdeme tedy ještě k nástupištím za bránu, průchod qr kódem, a čekáme. Zbývají tři minuty do našeho pravidelného odjezdu a teprve nyní hlásí příjezd vlaku a kolej. Běžíme k nástupišti s tím, že náš vagon je čtvrtý. Čtvrtý vagon - nastupujeme - a teď vidíme ceduli s nápisem čísla vagonu (dvacet čtyři) - to je špatně - to není náš vagon, uvědomíme si, je to v druhé jednotce. Vystupujeme a běžíme dál, jednotka má devět vagonů a jednotky jsou dvě. Nakonec na poslední chvíli nastoupíme a usadíme se na naše rezervované místo - stihli jsme to. A vlak - měl nějaké zpoždění kvůli nástupu cestujících? Do první stanice dojel i přesto včas.

V Curychu nás zastihne na nádraží průtrž mračen. Když průtrž mračen poleví. Jdeme pár metrů přes déšť do pizzerie na nádraží a objednáme si místní pizzu na jednom tácu pro všechny. Když přestane pršet jdeme ještě do parku a Kateřina dokončuje rozdělané obrazy. V altánu v parku ve městě pár s notebookem nacvičuje taneční vystoupení, pod nimi hrají jiní lidé kostky.

Večer nám jede vlak do Prahy - máme objednané deluxe kupé se sprchou, záchodem. Umyjeme se a ráno dostaneme snídani a přijíždíme domů, plni dojmů.

Nakonec nám po měsíci vrátí Italské dráhy rozdíl za cenu lístku lepšího vagonu a zpoždění do Milana - ač celou reklamaci nelze udělat z účtu trenitalia, kde se lístky zakupují, podat se nám ji podařilo.