Děti vběhly dovnitř do planetária. V astronomickém sále byla tma a za ovládacím pultem někdo stál.

Jeníček zavolal: "Prosím vás, honí nás ježibaba, schovejte nás někde."

A člověk za ovládacím pultem odpověděl:

"Běžte, děti, tudy. Dostanete se ven vedlejším vchodem. Kousek dál odtud je matějská pouť, běžte tam na kolotoče a houpačky. Já tady zatím tu ježibabu nějak zdržím. Na matějskou musíte jít nejdříve doleva a u tramvaje zatočte zase doleva..."

"To je dobrý, tam my už trefíme," řekly děti a utíkaly na matějskou.

A za chvíli tu byla ježibaba.

Vběhla do astronomického sálu a hned se obrátila na toho, kdo stál u ovládacího pultu:

"Osobo, neviděla jste tu dvě děti?"

"Cože, něco tu letí? To by mohla být umělá družice, která obíhá okolo Země. Raketa jí vynesla do vesmíru a my ji teď můžeme ze Země vidět jako malou hvězdičku, která se pohybuje..."

"Osobo, ptám se na děti. Děláte si ze mě fóry?"

"Jó, tak vy myslíte meteory. Ano ty si také můžeme zde promítnout. Jsou to malé kamínky, které přilétly z vesmíru a třením o vzduch se rozžhaví a shoří..."

"To mě nezajímá, vy jste ale popleta."

"Aha, tak tedy kometa! Tu také můžeme předvést. Když se kometa přibližuje ke Slunci, objevuje se u ní chvost, takový ocas tvořený ovšem pouze řídkými plyny a prachem.

"To je děsný tady jsou snad všichni zmatení."

"Ano, zatmění. To si také můžeme ukázat. Zatmění Slunce nastává, když se Měsíc dostane mezi Zemi a Slunce. Vidíte, jak Měsíc postupně zakrývá Slunce. Při úplném zatmění zakryje Měsíc celé Slunce. Pak nastane tma a ze Slunce je vidět korona..."

"Já se z vás snad zblázním, tohle mě nezajímá já hledám dvě děti."

"Jó, děti, že to neřeknete hned, ty tu byly, ale šly odtud do zoologické zahrady. To musíte jít nejdříve doprava, potom přes most přes Vltavu..."

"Já vím, tam už trefím," řekla ježibaba a utíkala do zoologické zahrady. A jak byla vzteklá, vypadala stále méně jako člověk, až si ji tam spletli s opicí a zavřeli ji do klece.