Naše pouť do Jeruzaléma

(Kateřinin text do bohnického zpravodaje)

Jeruzalém je město, kde se odehrálo mnoho událostí Ježíšova života, sem Ježíš chodil do chrámu a zde se odehrály události, které církev slaví o Velikonocích - ukřižování a vzkříšení Krista. Ježíš byl Žid, v Jeruzalémě stále Židé žijí svou víru, a tak setkání s židovstvím může být i setkání s kořeny křesťanství i celé evropské kultury.

V jednom žalmu v Bibli se píše:

Zaradoval jsem se, když mi řekli: Půjdem do Hospodinova domu! A naše nohy již stojí ve tvých branách, Jeruzaléme. (Žalm 122,1-2)

Přesně to jsem cítila, když manžel přišel s návrhem, že bychom zase jeli do Jeruzaléma. Tentokrát jen s našimi dvěma dospělými dětmi, bez cestovní kanceláře.

Ecce Homo

Ježíš vyšel ven s trnovou korunou na hlavě a v purpurovém plášti. Pilát jim řekl: Hle, člověk! (Jan 19,5)

Ubytovali jsme se v poutním domě Ecce Homo. Předpokládá se, že na tomto místě zasedal Pilát k soudu a podle evangelia zde řekl o Ježíšovi slova: Ecce homo - Hle, člověk. Poutní dům je veden komunitou Chemin Neuf, která má svoje kořeny ve Francii a cítí se volána k ekumenickým aktivitám, to znamená, že usiluje o smíření různých církví. Poutní dům je umístěn na Starém městě přímo nad Via Dolorosa, nad uličkami, kudy se valí davy turistů a poutníků modlících se křížovou cestu.

Ubytování i strava je na hotel spíš skromná, ale všechno vyvažuje úžasná poloha. K domu patří terasy umístěné v různých úrovních na střechách, propojené můstky přes uličky. Rozhled je na všechny strany, je to asi nejvyšší terasa v okolí, je vidět i na Chrámovou horu.

Chrámová hora

Šalomoun pak v Jeruzalémě začal stavět Hospodinův chrám na hoře Moria, kde se Hospodin ukázal jeho otci Davidovi. (2.Par 3,1)

Jeruzalémský chrám byl vybudován na místě, které bylo pro Izrael svaté, protože si ho Bůh sám vyvolil. Zde na hoře Moria Abraham obětoval Izáka (i když vlastně nakonec byl obětován beran). Král David chtěl Bohu vybudovat chrám, ale tento úkol směl připadnout až jeho synu Šalamounovi. Tento první chrám byl zbořen, když byly Izraelské kmeny odvedeny do Babylonského zajetí. Poté co perský král vyhlásil na svém území náboženskou svobodu, byl na Chrámové Hoře vybudován druhý chrám, který byl v roce 70 zbořen římskými vojsky. Zbyla z něj jen Západní zeď, známá jako Zeď nářků.

Na Chrámové hoře jsou dnes dvě mešity a vede tam několik vstupů, kterými mohou procházet jen muslimové. U každého vchodu je skupina Izraelských ozbrojenců, kteří dohlížejí na dodržování tohoto nařízení.

Turisté tam smějí jen jedním vchodem blízko Západní zdi. Na chrámovou horu se nesmí vnášet alkohol, zbraně ani žádné předměty připomínající jiná náboženství - křížky, Bible, růžence... Nesmí se zde modlit ani člověk-nemuslim nesmí vypadat, jako by se modlil.

Strach, že by se mohl tento stav změnit, vedl v dřívějších letech arabské extremisty až k sebevražedným útokům.

Pro Židy je Chrámová hora posvátné místo i přesto, že už chrám nestojí. Uprostřed chrámu byla velesvatyně, do které směl vstoupit pouze velekněz jedenkrát do roka, takže vrchní rabinát Izraele vydal prohlášení, že na chrámovou horu kvůli svatosti místa nemá nikdo oprávnění vstoupit. Tato informace visí hned vedle vstupu pro turisty.

My toto prohlášení respektujeme, a nejdeme tam. Navíc se nechceme mačkat v dlouhé frontě ke vstupu, která se tvoří v otvíracích hodinách.

Západní zeď

Pro Židy je místem k modlitbě poslední zbytek chrámu, jeho západní zeď. V češtině se západní zdi říká Zeď nářků, ale přeloženo do angličtiny to má spíš pejorativní charakter, takže anglicky je to Western Wall, hebrejsky jenom Zeď - HaKotel. Západní zeď je rozdělena na mužskou a ženskou část. Mužská část je větší, ale mužů tam bývá většinou méně, ženská část je menší, zato žen bývá více. Ale na tohle mají spravedlivé řešení, o kterém napíšu později.

Pokud se muž a žena chtějí modlit u zdi společně, mají ještě jednu možnost, o které se ví málo. Je tu ještě Malá zeď, hebrejsky HaKotel HaKatan. K té se jde spletí uliček. Člověk se nesmí nechat odradit ozbrojenými vojáky, kteří už z dálky ukazují, že tam tudy na Chrámovou horu nesmíme. Když jim řekneme HaKotel HaKatan, tak na tohle kouzelné slůvko ukáží do průchodu, kterého bychom si jinak ani nevšimli. Dostaneme se tudy na prostůrek u zdi a dalším průchodem na další malé nádvoříčko. Je tu klid, ptáci zpívají a vyletují z hnízd, která si vybudovali v mezerách mezi velikými kameny ze kterých je zeď postavená. Teď je čas přečíst si modlitbu krále Šalamouna, kterou se modlil při posvěcení chrámu:

Také přijde-li cizinec ze vzdálené země kvůli tvému jménu a bude se modlit obrácen k tomuto domu, vyslyš a učiň vše, oč k tobě ten cizinec bude volat. (1.Královská 8,41-43)

My jsme ti cizinci, kteří přišli ze vzdálené země! My jsme přišli kvůli Hospodinovu Jménu!

Občas sem přijde se pomodlit nějaký Žid. My sem teď chodíme každý den. Jednou jsme zůstali na prvním nádvoříčku, z druhého jsme slyšeli nějaký ruch. Po chvíli jsme se odvážili projít průchodem vedle do druhého nádvoří. Jen jsem zahlédla dva mladíky, kteří se drželi za ruce a točili se dokola. Tančili před Hospodinem. Jak nás ale zahlédli, hned se pustili, sebrali svoje věci a rychle zmizeli jako vyplašená ptáčata. Bylo mi moc líto, že jsme je vyrušili.

Místo Ježíšovy poslední večeře

A on vám ukáže upravenou velkou horní místnost; tam připravte večeři. (Lukáš 22, 12)

Evangelia jsou plná příběhů, které se odehrály v Jeruzalémě. A každý takový příběh má svůj kostel, některé i více. Vlastně k většina příběhů se váže několik míst, o kterých se říká: tady se to stalo. Dnes už mnohdy těžko dokážeme určit, které z těch míst je to pravé, ale to vlastně ani nevadí.

Jedním z takových míst, o kterých se v evangeliích píše, je večeřadlo, místnost, kde se odehrála poslední Ježíšova večeře s učedníky.

Na Sionu je ve druhém patře místnost, kudy proudí turisté jeden za druhým, je to bývalá mešita. O téhle místnosti se traduje, že je tady měl Ježíš poslední večeři, ale když tudy člověk prochází, tak moc svatosti nepociťuje.

O kousek vedle v Arménské čtvrti je kostel sv. Marka. Po schodech dolů se v kostele dá sejít do upper room - horní místnosti. Podle tradice to je horní místnost domu sv. Marka a zde slavil Ježíš poslední večeři. Je tady klid a možnost ke ztišení. Docela dává smysl, že hořejší místnost je dnes pod zemí. Nynější úroveň chodníku je totiž o několik metrů výš, než byla v Ježíšově době. A nám připadá, že tady se to opravdu mohlo stát.

Chrám Božího hrobu a Zahradní hrob

Není zde; byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte se podívat na místo, kde ležel. (Matouš 28,6)

Jednou z dominant starého Jeruzaléma je Chrám Božího Hrobu. Nejlepší popis této budovy je asi soukostelí. V různých úrovních je tu spousta kaplí propojených do jednoho celku. Jednotlivé kaple patří různým křesťanským církvím. Uprostřed chrámu Božího hrobu je kaplička, edikula, nad místem, kde podle tradice byl Ježíš pochován a kde po jeho zmrtvýchvstání učedníci našli prázdný hrob. V roce 2016 zde probíhala rekonstrukce a vykopávky ukázaly, že na tom místě opravdu nějaký hrob z té doby byl.

Když přijde křesťan poprvé do tohoto chrámu, může být zděšen. Tlačenice na všech místech, fronty před oltáři, aby si věřící mohli sáhnout na skálu, na které byl Ježíš ukřižován, zahalené ženy klečí a líbají kamennou desku, na které snad byl Ježíš po smrti pomazán, největší fronta se vine okolo edikuly, do které je možno vstoupit, setrvat tam 20 vteřin a už františkán ukazuje, že je třeba vyjít a uvolnit prostor dalšímu.

Teprve při další návštěvě Chrámu Božího hrobu je snad předem připravený člověk schopen trochu vnímat svatost místa. Sem tam v koutku někdo sedí nebo klečí a modlí se a nevnímá valící se davy.

Nesl svůj kříž a vyšel z města na místo zvané Lebka, hebrejsky Golgota. Tam ho ukřižovali a s ním jiné dva, z každé strany jednoho a Ježíše uprostřed. (Jan 19 17-18)

Mnohem klidnější místo je za hradbami Jeruzaléma, Thomb Garden, Zahradní hrob. Je tam zahrada a vedle skála, která před sto lety trochu vypadala jako lebka - teď už jako lebka nevypadá. Protože místo Ježíšova ukřižování se jmenovalo Golgota, to znamená lebka, tak z toho tehdy nějaký protestant usoudil, že tady došlo k Ježíšovu ukřižování. Kousek dál je starý hrob, přibližně z Ježíšovy doby, a na tomhle místě si Ježíšovu smrt a vzkříšení připomínají protestanti.

Zahradní hrob je klidné místo, kam se člověk může uchýlit stranou od ruchu města a přemýšlet nebo se pomodlit. Není důležité, zda se Ježíšův hrob nachází přesně tady. Podle staré tradice i nových archeologických výzkumů je pravděpodobnější, že to je spíš v Chrámu Božího hrobu, i když nám se tam tolik nelíbilo.

Náš zážitek z chrámu Božího hrobu byl navíc ovlivněn tím, že tam syn zjistil, že ztratil pas. Vzpomněl si, že při průchodu bezpečnostní kontrolou k Západní zdi pas a další věci vytahoval z kapsy. Manžel šel se modlit a prosit a naříkat ke Zdi nářků, my ostatní jsme běželi k té bezpečnostní kontrole. Manželovy modlitby byly okamžitě vyslyšeny, pas tam byl a my děkovali Bohu za vyřešení problému.

Nedělní mše

V neděli jsme šli do kostela na mši. Na doporučení v internetové diskusi jsme navštívili kostel, kde probíhala mše maronitského ritu. Maronité jsou vlastně katolíci, kteří ale po dlouhou dobu žili v relativní izolaci a vytvořili si vlastní způsob slavení bohoslužeb. Mše byla malé kapli, účastnila se jí jen hrstka lidí a několik řeholních sester. Probíhala v arabštině a syriatštině, ale byli dobře připraveni na hosty, takže nám hned dali texty s překladem do angličtiny. Stejně jsem se ztrácela. Překvapilo mě ale, když kněz uprostřed mše přerušil svoje povídání v arabštině, otočil se na nás a říká anglicky: Pro anglicky mluvící - pokračujeme na straně 358… Všechno pro nás bylo nezvyklé, jak jazyk, tak i způsob slavení bohoslužby, ale malé společenství nás hezky přijalo a byl to milý zážitek.

Archeologické vykopávky

Jeruzalém je plný vykopávek, muzeí a archeologických komplexů. Jedním z překvapivých archeologických nálezů je Chizkiášův tunel, o kterém se píše v Bibli:

Chizkijáš zasypal horní vody Gichónu a svedl je spodem přímo na západ do Města Davidova. (2.Par 32,20)

Tunel byl vykopán 700 let před Kristem a znovu objeven v 19. století. Dnes možno tunelem projít, pokud je člověk řádně vybaven. Musí mít boty do vody a baterku. Báli jsme se, že voda bude studená, počasí na koupání nebylo. Nechávali jsme rozhodnutí, zda tunelem projdeme, na poslední chvíli. Ale voda z pramene byla nečekaně teplá. Průchod tunelem trvá asi půl hodiny, v nejhlubším místě dlouhém asi dva metry sahá voda do poloviny stehen, jinak je většinou nad kotníky.

Průchod skoro tři tisíce let starým tunelem byl úžasný zážitek, nejenom že jsme si užívali příjemnou vodu, ale prožívali jsme i radost, že si můžeme doslova ohmatat to, o čem jsme četli v Bibli.

V tunelu jsme byli sami, protože turisté, kteří nechtějí riskovat vodu, mohou jít kratším suchým tunelem.

Další archeologickou zajímavostí, kterou jsme navštívili, byl tunel podél Západní zdi. Na prohlídku bylo třeba předem se objednat, během výkladu nám průvodce mimo jiné ukázal třetí největší stavební kámen na světě, použitý ke stavbě chrámové zdi, a vysvětlil nám, že my jsme sice zaplatili vstupné, ale protože ženy mají Západní zeď kratší, tak pokud přijdou ke vstupu do tunelu a řeknou, že se chtějí modlit, nohou jít kdykoli dovnitř. V tunelu je označeno místo, které bylo pravděpodobně nejblíže velesvatyni a ve výklenku i v tunelu podél zdi jsou tu a tam modlící se židovské ženy.

Ženská část naší výpravy této možnosti samozřejmě v dalších dnech ještě několikrát využila.

Pozemský a nebeský Jeruzalém

V žalmu je verš:

Obejděte Sijón, vydejte se kolem spočítat jeho věže. (Žalm 48,13)

Siónem se myslí Jeruzalém, a to nebyly jen věže, ale také špinavá zákoutí, smetiště, skládky odpadků. Na ty ale nemáme hledět.

Při naší návštěvě jsme symbolicky také obešli jeho hradby a počítali věže. (Napočítali jsme 50.)

Ale tohle máme dělat i v našem životě. Počítat to dobré a krásné, co máme, co je kolem nás. Nehledět na ta špinavá zákoutí (leda snad, když je můžeme uklidit).

Jeruzalém v Bibli je také obrazem církve. I tady můžeme počítat ty věže, ty dobré a krásné lidi a věci v církvi. Samozřejmě i tady je spousta špinavých zákoutí.

A v Bibli se mluví také o nebeském Jeruzalému. Tam putujeme všichni, a tam nebudou už ta špinavá zákoutí, tam je ten pravý domov, kam se může těšit i ten, kdo se nedostane do toho pozemského Jeruzaléma.

A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha. A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu z očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo. (Zjevení 21,2-4)

---

Všechny fotografie