Sestup dolů

Sestupovali jsme dolů nádhernou krajinou. Prošli jsme kolem krásného horského jezírka. S ohromné výšky jsme se dívali hluboko dolů na Halštatské jezero. Před námi v dálce další hory a vedle nás v mraku vrchol Krippensteinu.

Došli jsme až k prostřední stanici lanovky (té velké, dražší). Chtěli jsme dál pokračovat pěšky, ale přes cestu byl špagát a cedule, že se tam nesmí. Jiná cesta dolů nevedla a nám se nechtělo platit moc peněz za lanovku.

Podlezli jsme špagát přes cestu. Řekli jsme si, že cesta je uzavřena, protože tady asi nějak pracují, ale je už večer, tak určitě skončili a můžeme klidně projít.

Ale neskončili, odstřelovali skálu přímo v cestě (dávali tam nějakou rouru). Stáli jsme za zatáčkou čekali, zda konečně ty výbuchy přestanou. Začalo pršet, kousek jsme popošli a schovali se v boudě s bednou s dynamitem. Když jsme pak pokračovali dál, vyběhli na nás dělníci, křičeli a nadávali. Naštestí nás došli nějací Rakušané, kterým ujela poslední lanovka, a domluvili s dělníky, aby nás pustili dál. Prolezli jsme 50 metrů dlouhým výkopem, který ještě smrděl střelným prachem, a pak už to šlo bez problémů.

Další den jsme šli do Halštátu do solného dolu.

Návrat na začátek cesty