A najednou Mařenka zvolala: "Podívej, támhle něco svítí." Před nimi ve tmě prosvítalo mezi stromy světélko.

"To bude nějaký domeček" zvolal Jeníček, "jsme zachráněný!" A opravdu, byla to malá chaloupka.

Když ji obě děti spatřily, zůstaly stát s otevřenými ústy. Ta chaloupka totiž byla celá ze žvýkaček.

Děti došly k chaloupce a Jeníček si hned uloupl žvýkačku a začal žvýkat. Mařenka však řekla: "Počkej Jeníčku, nech to raději být, vzpomínám si na jednu pohádku o podobné chaloupce, a tam bydlela strašná zlá ježibaba."

"Ale Mařenko," na to Jeníček, "to přece byla perníková chaloupka, tahle je úplně jiná, to je žvejkačková chaloupka." A hned uloupl další žvýkačku a podal ji Mařence.

Vtom se ale zevnitř ozval hlas: "Kdo mi to tu loupe žvejkačky?"

Jeníček hned odpověděl: "To nic, to jenom kukačky."

Pak se otevřely dveře od chaloupky a ve dveřích se objevila jakási paní. Rozhlédla se, uviděla Jeníčka a Mařenku, usmála se a řekla: "To jste ale dvě pěkné kukačky."

Mařenka se hned omlouvala: "Promiňte, my jsme tady zabloudili."

"To se může stát každému," řekla paní a zvala je do chaloupky: "Pojďte dál, venku už je docela chladno."

Jeníček pošeptal Mařence: "Vidíš, je to hodná paní, to nebude zlá ježibaba." Ale to už vešli do chaloupky.

V rohu malé místnosti stál počítač. Paní k němu došla, zapnula ho a řekla: "Nejdříve vám vypočítám horoskop."

Když se počítač rozběhl, paní se zeptala dětí, kdy se narodily, a vyťukala to na klávesnici počítače. Potom se zadívala na monitor a řekla: "Tak už to tu máme. Mars a Venuše jsou blízko souhvězdí Panny, to je jasné. Mars, to je, Jeníčku, tvoje planeta, Venuše, to je tvoje planeta, Mařenko. A obě jsou vedle souhvězdí Panny. Panna, to znamená mě. Hvězdy nelžou, jste teď u mě a u mě musíte i zůstat."

"Cože, to nesmíme domů?" polekaly se děti.

"Jistě že nesmíte, hvězdy to jasně ukazují, musíte zůstat u mě," usmála se paní.

"To přece není možné," zvolala Mařenka.

"Ale je, jen se pojďte podívat," řekla paní a vyvedla děti ven z chaloupky.

Za chaloupkou byla mýtina, odkud bylo dobře vidět na oblohu. Obloha byla plná hvězd. "Tak se koukejte," řekla paní. "Tady ta jasná hvězda, to je planeta Venuše, to je ta tvoje planeta, Mařenko, a tady hned vedle ta načervenalá, to je planeta Mars, tvoje planeta, Jeníčku."

"A tady, tyto hvězdy," řekla paní, "to je souhvězdí Panny. To znázorňuje mě. Vidíte, Venuše a Mars blízko Panny. Musíte tedy zůstat u mě. A tady hned vedle vidíte souhvězdí Lva. Lev, to je divoké zvíře. To také má velký význam pro váš osud, ale to vám vysvětlím později."

Paní se na ně usmála: "Už je pozdě, pojďte do chaloupky spát."

"Venku teď v noci stejně zůstat nemůžeme," řekl Jeníček, a tak děti šly dovnitř. Paní je zavedla do malého pokojíku v chaloupce.

Sotva z pokojíku odešla, Mařenka se rozplakala: "Hvězdy prý ukazují, že nesmíme domů. To přece není možné. No jo, ale ona to vypočítala na počítači, tak to asi tak bude. A kromě toho jsme to přece viděli na vlastní oči. Jeníčku, ty těm hvězdám přece trochu rozumíš, řekni, je to opravdu tak?"

"Asi jo, já nevím," řekl Jeníček, "mě se už chce strašně spát." Bylo už opravdu pozdě a děti byly unavené celodenním putováním, tak obě brzy usnuly.