²⁹ Při jedné návštěvě se máma R. ptala: „Radime, čteš? Co čteš?“ R., aby měl otázku z krku a aby mámu aspoň trochu uspokojil, řekl první knihu z obsažné táborové knihovny. Máma, chudák, si v Praze koupila Příběh opravdového člověka, četla ho „zároveň s R.“ a v dopisech o této knize s R. hovořila. Byla to dost intenzívní příhoda v rodině vězně, protože i já se na to pamatuji (bylo mi tehdy čtrnáct let), také jsem Příběh opravdového člověka přečetla ve snaze, abych s R. alespoň něco sdílela...