⁷ Jura Mesicki vzpomíná: 10. července 1948 jsem byl převezen z Bartolomějské ulice na Pankrác. V Bartolomějské jsem byl od 3. června. Převoz se konal v noci; mezi jinými v zeleném antonu jel se mnou třiadvacetiletý Slavomír Šádek, který stál náhodou v řadě přímo u vstupní mříže. Blízko něho stál příslušník StB v civilu. Usmál se na Šádka, ukázal na katr a řekl: „Važ si toho, to je poslední chvíle v tvým životě, kdy se na to díváš zvenku. Až tenhle katr za tebou zapadne, tak už živ nevyjdeš!“ „Jak to,“ ohrazoval se Šádek, „já jsem přece nestřílel!“ „Á, to je jedno!“ řekl příslušník.

Dále se mnou jeli – pokračuje Jura – hlavní představitel české menšiny ve Varnsdorfu Václav Vyhlas – dostal 25 let, čtyřiadvacetiletý Jaroslav Fiala – dostal doživotí –, třiadvacetiletý Radim Konařík – dostal 28 let, poslanec za lidovou stranu Josef Herl – trest 25 let, tajemník klubu poslanců strany lidové Václav Obadálek, bylo mu dvacet dva let – dostal doživotí, podobně dvaadvacetiletý Karel Ševčík dostal 25 let, a další z případu Choc.

Po příjezdu na Pankrác jsem byl odveden do oddělení samoty 4a v podzemí. Na cele jsem byl s Václavem Vyhlasem a ing. Václavem Cihlářem, bývalým členem agrární strany. Všichni jsme se domnívali, že převezením na Pankrác jsme byli předáni z policejní vazby do soudní vazby a že nás již nyní čekají soudní výslechy. Překvapující bylo, že stráž vykonávali stále uniformovaní příslušníci ve stejnokrojích barvy khaki s červenými výložkami a nikoliv orgány soudní, jejichž příslušníci nosili tmavomodré stejnokroje. Druhý den jsme se dozvěděli, že jsme v nově zřízeném oddělení policejní vazby na Pankráci. Oddělení 4a bylo vyčleněno ze soudní pravomoci a mělo odlehčit přeplněné vyšetřovací vazbě v Bartolomějské ulici. Sem byli také převezeni někteří vyšetřovanci z věznice na Karlově náměstí: např. ing. Cihlář, Zdeněk Boček (syn generála Bočka, náčelníka generálního štábu) a několik jiných. Zdeněk Boček zde poprvé od svého zatčení vystupoval pod vlastním jménem. Od 3. 6. asi do 14. 6. byl držen ve zvláštní místnosti budovy hlavního štábu v Dejvicích, v podkroví; tuto místnost s ním sdílel major československé armády jako dozorce. Pak byl převezen do věznice na Karlově náměstí, kde byl evidován pod jménem Zdeněk Zelený. Při příjezdu z Karlova náměstí na oddělení 4a na Pankráci spolu s ostatními vězni z Karlova náměstí stál v řadě, a když vyvolali jeho jméno, měl se ohlásit slovem ZDE, což neučinil, jelikož předtím měl nařízeno reagovat pouze na jméno Zelený. Když dozorce několikrát opakoval jeho skutečné jméno, vystoupil z řady a rozhořčeně se zeptal: „Tak, jak se vlastně jmenuju, Boček nebo Zelený?“ (Jednadvacetiletý Zdeněk Boček byl pak odsouzen k trestu smrti, trest byl sleven na 30 let, domů šel po 14 letech vezení; za války byl 3 roky v internačním táboře pro děti emigrantů – 17 let ztraceného života!) Velitelem tohoto nově zřízeného policejního oddělení byl Pešek, později nechvalně známý velitel vojenské věznice v Praze u Lorety (bývalý kapucínský klášter).