Uprostřed kompozice na vertikální linii sestupuje na Krista stojícího ve vodě paprsek světla. Vychází z polokruhu, který je tvořen třemi koncentrickými kruhy v modré barvě a symbolizuje božství ve třech osobách. Na paprsku ve svatozáři vidíme Ducha, zářivou holubici, kterou Jan poznává jako zosobněné pouto lásky mezi Otcem a Synem. Z této svatozáře se světlo dělí do tří paprsků, což znamená, že veškerá Boží činnost je dílem tří božských Osob. Zde se také odhaluje pravá přirozenost Syna: jedné podstaty s Otcem. Přijal však lidské tělo a stal se smrtelným. Otcův Syn je ve vodě nahý právě proto, že je zcela člověkem.

Tajemství Svaté Trojice se netýká jen božského světa, ale osvětluje i naši vlastní realitu. Andělé se stejně jako Jan Křtitel v úctě klaní a mají zakryté ruce jako výraz pokory, voda mění svůj přirozený tok. I skály jako by se nakláněly a natáčely, aby scénu křtu lépe viděly.

Jordán vzpíná své vody nahoru k nebi jako symbol toho, že Kristus svým sestoupením do Jordánu vodu posvětil. Voda má po pádu lidí dvojznačnou úlohu: dává plodnost a život, ale také je symbolem zkázy jako při potopě.

Při Ježíšově křtu se Bůh znovu obrací k tomuto živlu, dotýká se ho božským tělem Slova, jako by ho chtěl očistit a učinit z něj nástroj spásy. Na ikoně je tato myšlenka vyjádřena vířením vod. Dole prchají od Ježíše zosobnění Jordánu a moře, naopak k Ježíšovi připlouvají rybky, které znázorňují křesťany.

Text podle Egon Sendler: Ikony Krista